sobota 12. září 2015

Čas vydat se na Cestu


"I když o svých budoucích cílech nevěděl ještě zhola nic, přece jen velmi a často až znepokojivě jasně cítil, že se chystá jeho osud, že určitá ochranná doba nevinnosti a klidu je tatam a že v něm všechno čeká napjato a připraveno."


(Hesse, Narcis a Goldmund)

Tahle věta se mi minulé prázdniny při čtení Narcise a Goldmunda nějakým způsobem dostala pod kůži. Byla se mnou celý rok, vyvstávala, probouzela, procitala a připomínala, jak se cítím. Nejednou jsem si na ní vzpomněla. Nějakým zvláštním způsobem mě zasáhla ale už při prvním přečtení. V knize je použita úplně v jiném kontextu, ale to mi nezabránilo abych se na ní tak nějak upnula.

Poslední rok pro mě totiž byl jedním velkým očekáváním. Nebylo to ale o tom, že bych to chtěla mít za sebou, ale spíše jsem si tak nějak po lžičkách vychutnávala šílenství ohledně šatů, stužkováku, maturiťáku, poslednímu zvonění, neexistujícímu tablu, maturitě, maturitnímu večírku... Haha. Docela mě to i bavilo, ale přesně jak píše Hesse, všechno tak nějak čekalo napjato a připraveno a pro mě směřovalo do tohoto bodu.

Dnes je totiž pro mě posledním dnem mých osmi let na gymplu, života opečovávaného dítěte a zítra pro mě začíná další životní fáze. Hm, nejspíš z toho dělám moc velkou vědu. Nepochybně. Ale to neznamená, že by to celé pro mě bylo méně důležité. Nemůžu se dočkat, nebojím se. Teda bojím, bojím se zklamání. Ale doufám... moc, doufám, že to bude stejně tak krásné, jako to bylo doteď.

A proto vzniká i tento blog, jako možnost podělit se o to, co zažívám se svými drahými kamarády, kteří mi budou tak moc chybět! :)

Žádné komentáře:

Okomentovat