Mám za sebou první týden školy. Jupí,
neztratila jsem se v ani jedné z nadrozměrných budov, už si umím objednat
kafe, dokážu se dostat do univerzitní knihovny a když ztratím kartu studenta, umím si pro ni
dojít na studijní.
- Prožila jsem si prostě první týden opravdového studenta. Nejvíc mě zatím ale překvapily ale dvě věci. Jak je tu pořád sluníčko… (Ne fakt, zmokla jsem za minulý týden jen jednou.)
- Přednášky mě zatím neuvěřitelně baví (Ano, nejspíš to přejde, ale ráda se nechám unášet tou představou, že jsem konečně našla něco, co mě baví dělat a nevadí mi tomu věnovat čas.)
No a jak se tu
zatím žije?
Přednášky jsou,
jak už sem psala, fakt skvělé, užívám si je, zatím nenudí a baví mě na ně
chodit. Naštěstí mám štěstí na přednášející a i přesto, že se často mění, tak
zatím jsem všem rozuměla, některým proto, že jsou tu krátce a ještě se nestihly
naučit podivnou glezgaijčtinu a jiní, protože chápou, že spousta jejich
studentů jsou neskoti a že by jim jinak nerozuměli mimo pozdravu vůbec nic.
(aye!)
Ve škole sice
problém rozumět nemám, ale v obchodech je to horší. Všichni sice chápou,
že jejich řeč nechápu, ale neumí s tím nic udělat. Navíc v obchodech nejde
jen o řeč, ale i to o, že se stále ztrácím v záplavě drobných penízků,
které svým tvarem a velikostí naprosto neodpovídají, takže se už těším až mi
zde otevřou bankovní účet (banky tady to je na článek samo o sobě) a já se
nebudu muset trápit s těmi nesmyslnými drobnými a budu jen s úlevou máchat
kartou.
Mimo co nejrychlejší otevření účtu si přeji asi jen to, aby mi současný stav nadšení a objevování nového vydržel co nejdéle, protože jinak se tu ponuré měsíce plné sněhu a prázdné sluníčka nebudou dát vydržet :).
Žádné komentáře:
Okomentovat